Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 nastal velký pohyb majetku v celých Čechách. Ledečské panství dostal za zásluhy od císaře Ferdinanda II. baron Adrián z Enkefurtu. V roce1645 hrozilo Ledči drancování a plenění švédským vojskem. Adrián poznal ve veliteli švédského vojska svého známého ze zajetí v Lipsku. Dohodl se s ním, že švédové ledečské občany ušetří. Měšťané však za tuto záchranu museli přenechat Adriánovi z Enkefurtu právo vařit ve městě pivo. Ten nechal postavit nový pivovar při potoce na severní straně hradu (dnes v Pivovarském údolí).

Právě u pivovaru došlo ke stavbě malého mlýna č. p. 4 (později šindelce) na šrotování sladu. Voda přicházela strouhou z Olešenského potoka a poháněla malé vodní kolo na vrchní vodu. Později se zde začal vyráběl i dřevěný šindel. Ten byl potřebný jednak pro střešní krytinu hradu, ale i pro lepší domy ve městě. Místo kde mlýn stával bylo kolem dokola zarostlé lesem, a tak nebyla nouze o dřevo. Část šindelŮ se vyvážela i do okolních měst. Dřevěný šindel se vyráběl ze špalku od průměru třicet centimetrů. Využívalo se dřeva z rovně rostlých kmenů bez znaků točivosti a dalších vad růstu nebo poškození živými organismy. Ty nejstarší byly poměrně dlouhé, široké a z jedlového dřeva. I když se někdy používal i smrk. Šindele se vyráběly v počátku ručně, štípáním a úpravou pořízem. Pak se do něj udělala drážka hoblíkem. Zdejší šindelka měla ale již stroj na výrobu šindele poháněný vodní silou, proto se ho dařilo vyrábět větší množství. Ještě v roce 1872, když panství patřilo c. k. Tereziánské nadaci se zde vyráběl šindel a na mlýnku šrotoval slad. Stavení patřilo katastrem do Horní Ledče a obce Hradec. V roce 1912 se zde uvádí mlynář Josef Flekal. V roce 1919 při první pozemkové reformě převzal šindelku s lesy stát. Po druhé světové válce sloužila šindelka jako hájovna s pilou a vlastnil ji Lesní závod Ledeč. Naposledy zde bydlel, nedávno zesnulý hajný pan Antonín Pajer. Dnes již šindelka nestojí, byla zbourána. Jen pod lesem je možné spatřit část strouhy zasypané smetím a odpadem. I kamenné zdi ohrady byly poškozeny velkou povodní v roce 2004 a musely být odstraněny. V současnosti mají tento prostor pronajatý ledečští chovatelé pro své každoroční výstavy. Původ slova „šindel“ souvisí s původním místem jeho výroby či aplikace. Bylo to v zemích, které byly v minulosti součástí římské říše a římská kultura tam měla značný vliv. Název „šindel“ lze pokládat za odvozeninu od latinského označení „scindula“, což znamená štípat. K výrobě šindelů se v Evropě používá zejména dřevo jehličnatých stromů - smrk, jedle a modřín. Velmi důležitý je výběr kulatiny - jsou vhodné pouze stromy rostoucí ve vysokých polohách, které rostou pomaleji, jejich roční přírůstek je poměrně malý a mají proto hustá léta. Takové dřevo se vyznačuje vysokou odolností k biotickým vlivům a vyšší pevností. Šindele z takového dřeva jsou velmi odolné a trvanlivé. Kriteriem vhodnosti je také podíl bělového dřeva. Takový výběr je velmi zdlouhavý a náročný, je to nejdůležitější část výroby šindele. Nejvhodnější pro výrobu šindele je strom, jehož vlákna se štípají rovnoběžně, po délce kmene. Dřevo musí mít rezonanční znaky. Kulatina se vybírá nejdříve „na stojato", pak ze skládek v lese, kde se zkouší štípatelnost, točivost a zkoumá se, zda dřevo nemá jiné znaky nevhodné pro výrobu šindelů. Stromy se kácejí v zimních měsících, kdy jsou bez mízy. Kulatina se skladuje neodkorněná. Vlastní výroba začíná odkorněním kulatiny a řezáním kmene na špalky dlouhé podle požadované délky šindele = 50 nebo 60 cm. Poté se již štípou šindele a to tak, aby dřevní vlákna byla rovnoběžná s podélnou osou šindele, radiálně do středu špalku. Takto štípané dřevo má hladký povrch, pevný a odolný proti povětrnostním vlivům a uzavřený proti vnikání vody. Životnost takové krytiny je proto mnohonásobně vyšší, než u řezaného šindele, kde se tyto kapiláry poruší. Další tvarování se provádí s maximálním citem pro dřevo po bohatých zkušenostech s výrobou i pokládkou. Povrch se jemně upraví, srovnají se případné nepravidelnosti a hlavně se vytvaruje péro. Konečnou prací ve výrobě je vyfrézování drážky. Hotové šindele sušíme venku na vzduchu 1- 3 měsíce.